Hodnota versus cena
Možná jste si mnozí všimli v různých internetových fórech a FB skupinách, že si tazatelé velice často pletou termíny hodnota, cena, tržní cena. Svými dotazy typu "jakou hodnotu má tato......" se snaží dopátrat reálné tržní ceny. Možná by stálo za to, podívat se na toto téma blíže, i když u majitelů a sběratelů jakýchkoli historických předmětů, mezi které patří i veterány, to je nošením dříví do lesa - z podstaty svého zájmu jsou většinou v obraze a vědí, kvůli čemu ty které starožitnosti sbírají. Většinou kvůli investičně zajímavému cenovému vyjádření trvale stoupající historické hodnoty (doklad minulosti, dávného životního stylu, dobové módy, dobové kultury atd.), nebo třeba jen kvůli úctě k předmětu, který se přes rozmach nového a opouštění starého dochoval do dnešních dnů. Tuto hodnotu spoluvytváří i výpovědní hodnota. To je souhrn informací, které z věci můžeme získat. Od složení materiálů, technologií jejich výroby a aplikace, přes obecné trendy jejich používání v dané době, až po odlišnosti, které přineslo jejich užívání, snaha o vylepšení, přizpůsobení módě a pod. Proto také přijala FIVA Turínskou chartu, kde mimo jiné radí neuvádět veterány do stavu "jako z výroby" právě kvůli zachování této hodnoty. To, že se historická hodnota s patřičnou výpovědní hodnotou mnohých velice starých nebo vzácných předmětů často uvádí jako nevyčíslitelná neznamená, že nelze vyčíslit cenu a tyto předměty tedy nelze prodat. Lze a ani nemusí být až tak drahé.
Mimo historické a výpovědní hodnoty tu máme i zcela intimní třeba sentimentální hodnotu, kdy někdo shání kousek, na kterém byl vyfocen jako malý kluk, a rád by, aby se do rodiny vrátil. Proto je ochoten zaplatit mnohdy i mnohem více za konkrétní a ztotožněný motocykl, než je cena obvyklá.
A nakonec jsem si nechal hodnotu užitnou (pomíjím hodnotu zůstatkovou -materiální) . Ta je oproti jiným oborům starožitností u veteránů důležitá a vlastně díky ní tu máme dva zcela odlišné přístupy. Pro určitou část majitelů jsou užitná, estetická a reprezentační hodnota jediné, které jsou schopni akceptovat. Někdo opravdu vyžaduje naprostou spolehlivost a líbivost jako u nového stroje. Z toho důvodu jsou ochotni jakýkoli horší stav měnit za třeba i nové repliky, původní zapalování měnit za moderní bezkontaktové, osvětlení LED. Všechno toto ničí historickou a výpovědní hodnotu (komplexní hodnotu), která se tím stává mnohdy až nulovou - stroj to má "za sebou" a tuto hodnotu mu nikdo nikdy nevrátí.
A jak tedy finančně vyjádřit hodnotu? Pochopitelně nejjednodušší je vyjádření hodnoty užitné a estetické, zejménae u čerstvě renovovaných strojů. Tam může být (samozřejmě pokud je práce provedena poctivě a precizně) podobná jako u nového stroje podobného charakteru, pochopitelně s přihlédnutím k zastaralosti systémů. K tomu jsou zcela známé finanční náklady, které majitel do stroje vložil. Cenu lze přirovnat ceně nového stroje, který by člověk musel pořídit, aby dosáhl podobného komfortu. Vyjádřit takto matematicky cenu hodnoty historické není možné. Tu lze stanovit pouze dle zkušeností z podobných prodejů. A zde narazíme speciálně u veteránů na zásadní problém - do stanovení ceny historické hodnoty se nesprávně promítají zkušenosti z prodeje za ceny, vyjadřující zejména hodnotu užitnou, porovnávají se ceny nálezovky s cenou, tvořenou z valné většiny hodinovou sazbou leštiče, lakýrníka, galvanika, tedy s cenou, která nemá nic společného s historií a historickou hodnotou. Polemizuje se o tom, kolik do toho musí člověk nasypat, aby byla vlastně potlačena historická hodnota a charakter veterána ku prospěchu hodnoty užitné, nebo nějaké osobní reprezentační, o které si majitel myslí že stroj získá, pokud je uveden do stavu "jak vyjel z fabriky". To je mimochodem dle mého názoru důvod, proč momentálně stoupají ceny i naprosto tuctových socialistických motocyklů a vzniká jakási cenová bublina. Každý si v duchu počítá, kolik by na ní mohl vydělat - když se tahle prodala za 120, za renovaci dám 50, budu to dělat sám, tak se mi furt vyplatí dát za ní 30. A toto je právě okamžik, kdy člověk pod vidinou zisku přestane uvažovat co vlastně chce koupit, - zda opravdu veterána s jeho historickou a výpovědní hodnotou do sbírky - čili zda je veteránista, nebo prostě starou motorku, ze které udělá novou "jak z fabriky" na běžné ježdění, nebo jí vystaví jako důkaz jak umí lakovat, linkovat a leštit pod chromy. Movitý kupec, kterému jsou nějaké hodnoty ukradené, jí koupí. Neuvědomí si, že užitná hodnota a její cenové vyjádření může naprosto banální změnou zákona, nebo direktivou z EU, kterých jsme svědky neustále, klesnout k nule, až nám na tom zakážou jezdit. Pak náhle bublina splaskne. Historická hodnota mezitím bude dále stoupat. Cenové vyjádření této hodnoty je tedy možné jen v případě, když víme, zda byl podobný stroj někde koupen kvůli této hodnotě sběratelem do sbírky veteránů. Není tedy vhodné na otázku pod fotkou s nálezovým stavem uvádět příklad, kolik se stejná prodala po renovaci. Pokud na toto porovnání někdo přistoupí, pak degraduje svým způsobem hodnotného veterána na úroveň nehodnotné staré a přitom drahé ojetiny, jejíž cena není vyjádřením historické hodnoty, ale koupěschopnosti rozmařilého zákazníka. Toto je dnes bohužel naprosto běžné, zvláště u mladých majitelů.
Dalším faktorem, který ovlivňuje hodnotu a tím i cenu je existence přepsatelných dokladů. Velice často se uvádí, že jenom samotné doklady stojí tolik a tolik. Pokud jsou k vozidlu doklady, pochopitelně to zvyšuje historickou výpovědní i užitnou hodnotu toho stroje, ke kterému patří. Pokud se doklady, patřící původně ke konkrétnímu stroji použijou k oživení jiného, pak to nijak nezvyšuje ani historickou, ani výpovědní hodnotu toho stroje, ale pouze užitnou - je to prostě tolerovaný historický podvod.
A jaký je tedy závěr? To, že cenu historického předmětu odvozujeme od ceny, vycházející z jiných hodnot a oslovující jinou cílovou skupinu (za Péráka po renovaci dá 150 000 pouze snob, nikoli srdcař, to se na mne nezlobte) způsobuje to, že nám jsou hodnotné levné socialistické stroje degradovány na nehodnotné drahé socialistické stroje :-).
A jaký je rozdíl mezi cenou a tržní cenou? Cena je to, co vám odhadne soudní znalec, co je napsáno v cenovém katalogu, nebo za co se prodala obdoba. Tržní cena je to, co dostanete na ruku. Tu se do té doby nedozvíte.